Uleželé želé jsou rozverné nonsensové verše od – ano TOHO – písničkáře, básníka a překladatele Jiřího Dědečka. Pohrává si s tématy obyčejnými, staví je na hlavu a do některých si rýpne. A to je radost číst.

Cihly

Nebem se mihly,

vzdálené,

tři čtyři cihly

pálené.

 

Odkud se ženou?

Od Baltu,

na dovolenou

na Maltu.

Račte si vybrat příchuť

Ilustrace jsou vyvedené v cukrárenské paletě pastelových barev, která snad až příliš protěžuje růžovou a trochu připomíná pixlu s bonbóny. Musí se ale uznat jejich osobitost a výrazný veselý styl. Ve výsledku dětské oko dozajisté potěší, ostatně bonbónová pixla by to měla zvládnout levou zadní.

Z Uleželého želé také dělají definitivně a stoprocentně dětskou knihu, samotné verše totiž často mají co říct i dospělým.

Koblížku!

Koblížku, koblíž,

jsem tak sám,

bydlím tu poblíž,

půjdem k nám.

 

Položím si tě

na stolek

a posvačíme

vespolek…

Jednu, vlastně tak dvě tři vady na kráse však tahle kniha má. Netuším jak se to Jiřímu Dědečkovi mohlo stát, ale jsou tam – básně se šroubovanými verši. Například v České kuchyni:

Ovšem když už to není ten nejsladší literární bonbónek, tak má alespoň pravdu a rýpe si oprávněně…

Sumasumárum

Hravost, lehkost a grotesknost to jsou důvody proč Uleželé želé číst. Vlastně by se vůůůbec nic nestalo, pokud by Uleželé želé v naší knihovně nebylo. Ale že je, je i ona zase o něco veselejší. A veselejší může být i takový mlhavý podzimní podvečer, když je z ní vytáhneme.

Napsal Jiří Dědeček

Ilustrovala Aneta Žabková

59 básní na 127 stranách

Vydalo nakladatelství Limonádový Joe, 2015 (2. vydání)

P.S.

Půjčila jsem si i jiné Dědečkovy sbírky a nestačila jsem se rozplývat hlavně nad poetikou a hloubkou  Haiku haiečku. Tak budu doufat, že někdy v dalekém budoucnu Uleželé želé přivede naše děti až k nim.

Příspěvek Uleželé želé pochází z cistko.cz