Tak schválně:

Jeden se jen míhá,

bílý ocas zdvíhá,

druhý jenom sedí,

klobouk celý z mědi.

Co je to?

Uhádnete? Ne?

Tak zkusme jinou:

Dvoje dveře domek má:

Když tam vejdeš nohama,

druhým koncem vyjdeš ven

a pak teprve už jsi v něm.

Co je to?

Pořád nic?

Když nejde o to uhádnout

Tak si z toho nic nedělejte. Kouzelný slabikář není o tom, jestli čtenář hádanku uhádne. Často to není ani pro dospělého žádná snadná věc (a že jsem se o to napřed vehementně, asi ze svého soutěživého zvyku pokoušela). Pak mi ale došlo, že to není matematická soutěž, kde musíte vyřešit slovní úkolu a spočítat správný výsledek, ale umění. Jde o metaforu a tak trochu jiné vnímání svého okolí, nový pohled na věci kolem sebe. O fantazii, zábavu a radost z toho, jak pestře se můžeme vyjadřovat a popisovat svět.

V kouzelném slabikáři je pro každé písmenko minimálně jedna hádanková báseň, často jich je více. Do poezie Jan Vladislav začaroval věci, které děti znají a mají kolem sebe, věci konkrétní jako hrábě, fazole nebo holínky, nebo třeba déšť a vítr.

U každé hádanky je řešení jak napsané, tak vyobrazené pomocí ilustrace. Pravda, kolážová forma obrázků v základních barvách je někdy sama o osobě na první pohled hádankou, ale v tom je jejich originalita a zábavnost a právě proto se k hádankám výborně hodí.

Mimochodem autor ilustrací v úvodu říká: „Chlapci a děvčata, celou tuto knížku jsem vystřihoval nůžkami z barevných papírů a písmen a lepil na bílé čtvrtky. Říkám vám to proto, abyste to taky dělali, protože to je skvělá hra, ale ne abyste na ni roztříhali tuhle knihu!“ Neřekla bych to lépe. Což si hrát na to, jak udělat ilustrace k dalším věcem, co máme doma kolem sebe?

Sumasumárum

Největší odměnou a zábavou pro čtenáře nakonec je, když zpětně pochopí, jak nádherně autor v hádance tak prostou věc jako třeba zmíněné hrábě popsal.

Nebude to zadarmo, nad hádankami se děti budou muset zamyslet. Těm, co se ale do pochopení básniček pustí, s čímž jim samozřejmě mohou pomoct rodiče, se odmění. Rozvíjí totiž představivost, jazykové schopnosti a v neposlední řadě vztah k literatuře. V mojí knihovně rozhodně má své místo.

P.S. řešení ukázkových hádanek: 1. jehla, nit a náprstek 2. kalhoty

Kouzelný slabikář

napsal: Jan Vladislav

ilustroval: Zdeněk Seydl

vydalo nakladatelsví Albatros, Praha 2015, (2. vydání)

Příspěvek Kouzelný sklabikář – hádanky, které netřeba uhádnout pochází z cistko.cz

Představte si, dětská kniha o vynálezech.

Představte si, dětská kniha básní o vynálezech!

Představte si! Dětská kniha deseti různých typů básní, každý s vysvětlením a popisem typu básně. A o vynálezech. A vlastně i vynálezcích!

Žasnu a jásám

Ano, tak jsem z něj nadšená. V celkem deseti typech jsou samozřejmě takové, které si z hodin jazyka českého pamatujeme asi všichni – balada, sonet či kaligram. Ale hlavně mnohem méně známé jako gazel nebo rondel (pro mě naprosto cizí slova), ukazující další bohaté možnosti poetických forem.

Každá z básní zjednodušeným, „zaručeně pravdivým“ příběhem představuje jeden vynález. Nečekejte ovšem žádnou zdlouhavou poučnou litera – túru, za povšimnutí totiž autorům stojí nejen věci zásadně měnící životy lidské jako rentgen či žárovka, ale i ty zábavné – houpací křeslo, finská sauna nebo kornoutková zmrzlina.

Básně jsou úsměvné, inteligentní, originální, rozvíjí jazykové schopnosti a pobaví nejen dětského čtenáře.

Oko plesá nad vizuálním provedením. Skvostný je úsporný výběr barev – černá jako základní barva textů a jednoduchých ilustrací, žlutá pro zvýraznění obálky a kapitol a červená, jako oživující akcent. Hravé je typografické zpracování, propojuje texty s ilustracemi do jednoho celku a pozdvihuje obojí.

A voní tiskovou barvou! Připomíná mi tak moje dětskélinorytecké pokusy  v lidušce.

Král Robin

Není divu, že Robin Král, básník, textař a překladatel v jedné osobě, napsal tak suprovou knihu, vždyť učí tvůrčí a literárně teoretické předměty na Konzervatoři J. Ježka. A nebo právě proto, že píše tak skvělé knihy, učí na Ježkárně…

Prozatím v naší knižní sbírce máme od pana Krále pouze Vynálezárium. Ovšem povedlo se mi ho ukořistit s autogramem, což je pro mě výjimka. O lovení podpisů si totiž myslím své, stát někde v davu a čekat až se slavná osobnost chopí fixy a podepíše mi památník pro mě nikdy nebylo. A o ten samotný podpis vlastně tolik nejde. Ale říkám si, že když už někoho, kdo svoji práci umí skvěle, potkáte osobně, tou prosbou o podpis mu ukážete svoje uznání. A pak se těším, jak budu jednou dětem vyprávět, že jsem toho pana básníka, co tuhle skvělou knížku napsal, potkala a vysvětlovat jim, že jim ji věnoval, ještě než byly na světě.

Sumasumárium

Vynálezárium má všechno, co by podle mého názoru měla jedinečná dětská kniha mít – je originální, hravé, intelitentní, nápadité a graficky geniálně zpracované. Není divu, že bylo vybrané do katalogu Nejlepší knihy dětem – pomalu mi přijde, že to vypadá na můj nákupní seznam…

Napsal Robin Král

Ilustrovala Jana Hrušková

Graficky upravila a obálku navrhla Zuzana Brečanová

53 básní na 138 stranách

Vydalo nakladatelství František Havlůj – běžíliška, 2015

ISBN: 978-80-906112-1-4

Doporučená prodejní cena 250 Kč

P. S. Vynálezárium jsem neobjevila ve svém oblíbeném v knihkupectví (a nechápu proč), ale díky kamarádovi. Sehnat se dá v např. internetovém obchodě nakladatelství, kde je i seznam kamenných prodejen.

Příspěvek Vynálezárium pochází z cistko.cz

Uleželé želé jsou rozverné nonsensové verše od – ano TOHO – písničkáře, básníka a překladatele Jiřího Dědečka. Pohrává si s tématy obyčejnými, staví je na hlavu a do některých si rýpne. A to je radost číst.

Cihly

Nebem se mihly,

vzdálené,

tři čtyři cihly

pálené.

 

Odkud se ženou?

Od Baltu,

na dovolenou

na Maltu.

Račte si vybrat příchuť

Ilustrace jsou vyvedené v cukrárenské paletě pastelových barev, která snad až příliš protěžuje růžovou a trochu připomíná pixlu s bonbóny. Musí se ale uznat jejich osobitost a výrazný veselý styl. Ve výsledku dětské oko dozajisté potěší, ostatně bonbónová pixla by to měla zvládnout levou zadní.

Z Uleželého želé také dělají definitivně a stoprocentně dětskou knihu, samotné verše totiž často mají co říct i dospělým.

Koblížku!

Koblížku, koblíž,

jsem tak sám,

bydlím tu poblíž,

půjdem k nám.

 

Položím si tě

na stolek

a posvačíme

vespolek…

Jednu, vlastně tak dvě tři vady na kráse však tahle kniha má. Netuším jak se to Jiřímu Dědečkovi mohlo stát, ale jsou tam – básně se šroubovanými verši. Například v České kuchyni:

Ovšem když už to není ten nejsladší literární bonbónek, tak má alespoň pravdu a rýpe si oprávněně…

Sumasumárum

Hravost, lehkost a grotesknost to jsou důvody proč Uleželé želé číst. Vlastně by se vůůůbec nic nestalo, pokud by Uleželé želé v naší knihovně nebylo. Ale že je, je i ona zase o něco veselejší. A veselejší může být i takový mlhavý podzimní podvečer, když je z ní vytáhneme.

Napsal Jiří Dědeček

Ilustrovala Aneta Žabková

59 básní na 127 stranách

Vydalo nakladatelství Limonádový Joe, 2015 (2. vydání)

P.S.

Půjčila jsem si i jiné Dědečkovy sbírky a nestačila jsem se rozplývat hlavně nad poetikou a hloubkou  Haiku haiečku. Tak budu doufat, že někdy v dalekém budoucnu Uleželé želé přivede naše děti až k nim.

Příspěvek Uleželé želé pochází z cistko.cz

Název, zvolený jako podle učebnice marketingu, mě přiměl sáhnout po téhle knize. A její obsah měl velice snadnou práci přesvědčit mě ke koupi (268 ká čé, NeoLuxor). Mistr sport skáče z dortu je totiž vtipný nejen podle názvu, ale i uvnitř, pak taky trochu nostalgický, ale hlavně originální!

Skákal Klaus přes Bauhaus,

přes minové pole,

šel za ním Mickey Mouse,

řekl mu: „Ty vole!“

No, kdo by nějakou variantu na Skákal pes neznal? Já jsem poznala asi polovinu, říkadel, rozpočítávadel či škádlivek, jak jim autoři říkají. Vzbudila ve mě a každém dalším člověku, kterému jsem knihu s potutelným úsměvem ukázala, vzpomínky na základní školu, svačiny v papírovém ubrousku, psaníček psaných o hodině a čmárání do lavice. A u druhé poloviny jsme si svorně udiveně říkali, „hele, tohle neznám a tohle se fakt říká?“ Asi jo.

Dětská poezie není jen Křišťálová studánka

Obal knihy hrdě hlásá, že „přes svůj žertovný ráz, učí tento svazek vnímat poezii jako přirozenou součást života, i jako magickou hru s jazykem, rýmu, zvukomalbou.“ Skoro by se zdálo, že tu máme zásadní knihu, která děti okouzlí a probudí v nich zalíbení v lyrických verších velkých básníků – to je totiž to, co si většina z nás pod poezií automaticky přestaví. Díky téhle knize děti budou milovat poezii? Možná, když si uvědomíme, že tyhle rýmovačky JSOU poezie. Novodobá lidová poezie pro děti.

Trocha poezie, nikoho nezabije

Zpívá Jiří Suchý a já nemůžu než souhlasit. Hlavně když jsme si vysvětlili, a dětem taky vysvětlíme, že může jít i o legrační veršovánky. V dospělosti se jich ostatně dopouštíme taky, i když většinou v menší míře a někdy řízněji. Například „Dobrý den, bába letí komínem“ se u nás v kanceláři jaksi vyvinulo do „Dobrý den, kozy ven.“ (Dámy prominou, už jsou zvyklé a neostýchají se vrátit úder, a já pořád tiše a upřímně doufám, že co do vulgarit jsme kancelář specifická. Ale Češi jsou přeci jen legráckové v každém věku a různého ražení… ) Zářným a přitom zcela ukázkově a výchovně nevulgárním příkladem je právě Jiří Suchý. Veselým veršovánkám ve zhudebněné podobě v podstatě věnoval celý život. No a to bude skvělý autor, se kterým lze u dětí s poezií pokračovat.

Píšu ti, píšu

plnicím perem,

že zítra nepřijdu,

protože perem.

Čmárání do lavice a knižní čmáranice

Černý puntík téhle knihy jsou ilustrace. Zapochybovala jsem sice, jestli nejsem příliš konzervativní (ano přiznám se, miluju ty od Heleny Zmatlíkové) připadají mi totiž místy divné až opravdu ošklivé. Je pravda, že se samozřejmě přizpůsobují obsahu, takže některé stránky jsou temnější. Ovšem podobně kritické bylo i moje okolí. Tak schválně, helejďte sami:

Nebylo by lepší, kdyby tam ilustrace nebyly vůbec? Nebo byly jen naznačené a děti si je mohly domalovat samy? A co kdyby kniha obsahovala prázdná místa nebo celé stránky, kde by si děti mohly dopsat svoje škádlivky? Tomu říkám učit je milovat poezii a vnímat literaturu jako přirozenou součást života.

Dám ji číst vlastním dětem?

Jasan! Co nebudou umět se naučí a ve škole budou cool. A třeba vymyslí nějaké rozverné průpovídky sami a bude s nimi legrace. A i když v nich takové rýmování pravděpodobně neprobudí talent velikosti Šrámka nebo Seiferta, určitě je pobaví a rozesměje tak, jako mě. A na závěr jsem vám chtěla říct:

Hlavně, hlavně, hlavně, ať jsou hroši v bahně.

Jaké průpovídky jste říkali jako malí?

A říkáte nějaké teď?

A sepíše někdo ty dospělácké rýmovačky taky do knihy?

Příspěvek Mistr sportu skáče z dortu pochází z cistko.cz